C
caccia 
(kača) 
Z italštiny: lov, honba.

calando
 (kalando) 
Z italštiny. Zkratku cal. najdete ve skladbě tam, kde má síly i rychlosti ubývat.

cantabile 
(kantábile) 
Z italštiny: zpěvně, melodicky plynně.

cantus firmus 
(kantus)
Z latiny: pevný předem daný hlas, základní melodie* v kontrapunktických* skladbách. Správnému vypracování cantu firmu věnovali dříve skladatelé mimořádnou pozornost, proto i pravidla jeho kompozice jsou velmi přísná. Cantem firmem ve vícehlasých mších jsou často melodie gregoriánského chorálu.*

canzona 
Instrumentální * hudba

capriccio 
(kapričo)
Z italštiny, nebo také c a p r i c e (kapris) z francouzštiny. Je to skladba rozmarného obsahu a různých forem pro sólový* nástroj nebo orchestr*. Světová hudební literatura má řadu slavných capriccií - např. Capriccia pro sólové housle N. Paganiniho, Dvořákovo Scherzo* capriccioso, Španělské capriccio N. Rimského-Korsakova nebo Italské capriccio P. I. Čajkovského.

Cecilská jednota
Významná hudební instituce obrozenské Prahy. Existovala 25 let (1840 - 1865) a v době rozkvětu měla mužský sbor* (až 120členný), chlapecký sbor (až 60členný) a velký orchestr*. Zakladatelem a organizačním duchem instituce byl Antonín Apt. Hlavním přínosem hudebnímu životu Prahy byly abonentní koncerty* (za dobu své existence jich uspořádala jednota v Platýzu a na Žofině 117) a vystoupení při různých slavnostních příležitostech, kterých bylo přes sto. Na koncertech zněla hudba všech slohů a epoch - od Palestriny, J. S. Bacha, Händla, Mozarta k Beethovenovi, Schumannovi, Mendelssohnovi i Wagnerovi. Na každém koncertu byly pravidelné zastoupeny i skladby soudobých českých skladatelů (Kittla, Křížkovského, Tomáška, Zvonaře aj.) a interpretovaly se zásadně česky. Mezi sólisty* koncertů Cecilské jednoty najdeme K. Strakatého, L. Lukese a A. Dvořáka (viola*). Po vzoru Prahy byly "Cecilky" zakládány i v jiných městech a měly tam velký význam pro hudební život (např. Ústí nad Orlicí).

celesta 
(čelesta) 

cembalo 
Klavír*

ciaccona
(čakóna)
Též  p a s s a c a g 1 i a (pasakalja). Z italštiny; kontrapunktické* variace*, pro něž je charakteristické, že se v nich nemění téma*, ale ostatní kontrapunktické hlasy Téma zaznívá v basu*, nazýváme ho tématem ostinátním*. Jména mají obě skladby po starých barokních tancích*, které se původně lišily taktem*. Dnes se objevují většinou v trojdobém taktu.

cifrování
Lidová* hudba

cimbál

cink
Dechový hudební nástroj pozdního středověku a začátku novověku. Byly to dřevěné, někdy také slonovinové roury s dírkami, rovné nebo zahnuté do půlkruhu, potažené kůží. Zpočátku neměly ještě nátrubek. Stavěly se v různých velikostech, měly poměrně velké možnosti melodického pohybu i velký rozsah. Bývaly velmi oblíbené a měly své pevné místo v lidových i městských kapelách* 16. a 17. století. Největší z cinků byl basový serpent.

církevní hudba
Hudba sloužící k účelům náboženským (mše*, žalmy*, pašije* apod.).

církevní stupnice
Původně řecké tónové* řady, které přešly do středověké* duchovní* hudby. 
Na jejich podkladě se utvářel gregoriánský* chorál. Představte si klaviaturu* bez černých kláves - "středověké" církevní řady jsou tyto: jonická (1)
                                   dorická (2) 
                                   frygická (3) 
                                   lydická (4) 
                                   mixolydická (5)
                                   aiolská (6)

Příbuzné církevní řady se odvozují od 5. stupně, k jejich jménu se přidává předpona hypo-:

citera
Strunný drnkací nástroj* s pěti kovovými strunami pro hru melodie, jež jsou vedeny přes hmatník* s kovovými pražci, a 24 - 40 strunami doprovodnými (střevovými a hedvábnými),
které jsou vedeny volně nad ozvučnou deskou. Vznikla teprve ve druhé pol. 18. století z primitivního lidového nástroje rakouských a bavorských horalů. Struny se rozechvívají prstencem z kovu nebo želvoviny.

melodické struny na citeře:

citlivý tón
Sedmý stupeň v každé durové i mollové stupnici*, je-li vzdálen od osmého stupně o půltón*.

clarina 
Trubka* 

clavecin 
Klavír* 

clavecinistk 
(klavsénysté)
Francouzští skladatelé F. Couperin, J. Ph. Rameau, F. Dandrieu (dandrje) a L. C. Daquin (daken), kteří jako první ve svých skladbách pro clavecin (cembalo*) bohatě využívají technických možností nástroje (běhy, pasáže, arpeggia*, ozdoby*) a harmonickou i rytmickou vynalézavostí a vtipem odpovídají duchu rokoka.

coll' arco
Arco *

con 
(kon)
Italská předložka "s", se kterou se můžete setkat často ve spojení s označením tempa nebo výrazu: con moto moderato (mírným pohybem, mírně), con sentimento (tklivě) apod.

concertino 
(končertýno)
Italský název pro drobnější koncertní skladbu (doslova: malý koncert).

concerto grosso 
(končerto)
Několikavětá cyklická skladba suitového* typu, v níž skupina sólových* hudebních nástrojů hraje střídavě s celým orchestrem*. V době rozkvětu této formy* v Itálii 17. a počátku 18. stol. obsazovala se skupina sólových nástrojů dvěma houslemi*, violoncellem* a nástrojem generálbasovým* (cembalem*, varhanami*). Celý orchestr hrál v mnohonásobném obsazení stejných nástrojů. Nejvýznamnějšími skladateli concerta grossa byli A. Stradella, A. Corelli, G. Torelli a A. Vivaldi, který tuto formu obohatil zejména zavedením dechových nástrojů. Vrcholnými skladbami concerta grossa jsou Bachovy Braniborské koncerty, ale vracejí se k němu i skladatelé soudobí (např. O. Mácha).

continuo
Basso* continuo

country music 
(kantri mjúzik)
Původně písně* a balady* evropských vystěhovalců a jejich potomků, kteří se usadili v hornatých oblastech na východě USA a dlouho byli izolováni od městských hudebních vlivů. Dnes souhrnný název pro hudební formy* amerického venkova i pro styly, které z původního typu hudby vycházejí: tradiční country, moderní country, western swing, country rock* aj.

courante
(kuránt)
Z francouzštiny: starý francouzský tanec* v třídobém taktu*. Jeho tempo* je rychlé, živé. V 18. století patřil k základním tancům staré barokní suity*. Najdeme jej například ve všech suitách J. S. Bacha.

cyklické hudební formy
Formy* vícevětých skladeb, jako jsou sonáta*, suita*, koncert* apod.

cyklus
Větší počet skladeb vydaných společně (např. písňové cykly F. Schuberta, Janáčkovy klavírní skladby spojené v cyklus Po zarostlém chodníčku, Chopinova Preludia i třeba Debussyho Moře).

čačak
Populární jihoslovanský lidový tanec*.

čardáš
Při návštěvě Maďarska se jistě někde s tímto lidovým tancem* setkáte: kapela* s cimbálem*, houslemi*, basou (kontrabas*) a někdy i klarinetem* začne zvolna, v proměnlivém tempu*. melodicky bohatě zdobený lašan, který je předtancem prudké, temperamentní frišky. Obě jsou ve 2/4 taktu. Uměleckou stylizaci* tohoto tance najdete například v II. uherské rapsódii* F. Liszta.

časopisy 
Hudební * časopisy


Česká hudební společnost
Dobrovolná zájmová organizace, jejímž posláním je napomáhat probuzení a rozvíjení zájmu veřejnosti o hodnotnou hudbu všech forem, žánrů a stylů, zejména u dětí a mládeže. Příkladem činnosti ČHS jsou letní interpretační* semináře, např. Setkání* přátel komorní hudby v Bechyni, Setkání* přátel staré hudby ve Valticích a Jazzová* dílna ve Frýdlantu v Čechách. Pro děti organizuje ČHS např. letní tábory, akci Zpívání rodičů s dětmi apod.


Českokrumlovská hudební sbírka
Sbírka 6621 skladeb světské* i církevní* hudby v raných i novějších tiscích a opisech z 18. a první třetiny 19. století. Jsou to převážně skladby autorů italských a německých, ale také francouzských, maďarských, polských, dánských, anglických, španělských i českých. Základem souboru jsou hudebniny hudbymilovného šlechtického rodu Schwarzenberků (švarcnberk), který na Českém Krumlově rozvíjel po staletí bohatou hudební aktivitu. Sbírka je nyní uložena v krumlovské odbočce Státního archívu.

čtverozpěv
Mužské vokální kvarteto*, zvané kdysi čtverozpěv, byl oblíbený způsob zpěvu v době obrození. Na různých koncertech*, zejména na venkově, byly takto často interpretovány skladby pro mužský sbor*.


čtverylka
Rychlý čtyřdobý tanec z období raného klasicismu. S oblibou se tančil snad ve všech zemích Evropy, proto má i různé názvy: Francaise, Anglaise, Contredanse (fravséz, angléz, kontrdás). Několik čtverylek napsal i W. A. Mozart.


čtvrttónová hudba
Hudba, která pracuje se zlomky intervalu* menšími než půltón*, nejčastěji se čtvrttóny. Intervaly čtvrttónového systému mají svá jména (např. nižší malá sekunda, vyšší malá sekunda) a označují se v notovém písmu zvláštními posuvkami*. Zlomky intervalů nejsou v hudbě ničím novým ani neobvyklým. Např. arabské tónové systémy, hudba černošská, ale i východomoravské a slovenské lidové* písně takové zlomky intervalů, zejména čtvrttóny, běžně používají. Ucho dnešního evropského posluchače však není zvyklé tyto intervaly postřehnout. Není také snadné takovou hudbu zaznamenávat a hrát. Jejím teoretikem a propagátorem byl český skladatel A. Hába. Čtvrttónový klavír*, který navrhl, má dvě klaviatury*, vzájemně výškově posunuté o čtvrt tónu*. Při interpretaci* čtvrttónové skladby se hraje současně na obou klaviaturách.